Lenny zase utekl...

Začátek října je v nosicích komunitách časem oslav Mezinárodního týdne nošení. V Polsku se mu nejčastěji říká Týden blízkosti. V LennyLamb je to čas oslavovat a propagovat nošení a rodičovství v blízkosti všude, kde je to jen možné.

Před rokem se Lenny u příležitosti Týdne blízkosti vydal do světa. Objímal, doprovázel, rozesmával, poznával nová místa i nové přátele. Vrátil se šťastný, protože pro mnoho lidí to bylo výjimečné setkání. Lenny se rád mazlí, o tom nikdo nepochybuje. Pokud si vzpomínáte, loni mezi Lennym a naším týmem chyběl upřímný rozhovor a – nazvěme věci pravými jmény – Lenny prostě utekl, protože se nemohl dočkat nových setkání. Loňské události si můžete připomenout v tomto videu.

Letos to mělo být jinak. Lenny moc chtěl navštívit několik míst a my jsme mu pomohli naplánovat bezpečnou cestu. Společně jsme domluvili setkání, připravili mapu a – když bylo všechno naplánované do posledního detailu – Lenny vyrazil po Polsku objímat, potkávat a poznávat. Plán se zdál jednoduchý jako cesta do jesliček a zpátky. Usadili jsme se na gauči s kapesníčky po ruce a chystali se sledovat zprávy (ano, čas bez Lennyho je pro nás vždycky těžká zkouška). Uvěříte nám, když vám řekneme, že z dobře naplánované cesty do několika polských měst se stal napínavý thriller plný dobrodružství a boje o každou minutu?

Začalo to úplně nevinně a podle plánu návštěvou Krapkowic a Kędzierzyna-Koźle, kde Lennyho úžasně přivítali rodiče v čele s Beatou Galeczkou. To byla návštěva! Mazlení, objetí, prohlídka okolí, zastávka na nádraží... Bylo vidět, že se Lennymu vůbec nechtělo odjíždět, ale v Rybniku už na něj čekali další rodiče a děti v Klubu Spełnionego Rodzica (Klub spokojeného rodiče).

Tentokrát šlo všechno podle plánu. Na prahu čekala pohostinná Basia Salamon-Szympruch. Tekly slzy dojetí a vzpomínalo se (Lenny má Rybnik moc rád a pořád vzpomíná na loňské finále Týdne blízkosti s Meou Monikou Osińskou-Żabkou). Čas rychle utekl a ve 13:00 se sbalený Lenny chystal na nové dobrodružství, tentokrát v Toruni u Agnieszky Górské-Pukownik ve spolku Institut rodičovství, Toruńska Biblioteka Chustowa (Toruňská šátkovna).

Měla to být Lennyho první návštěva v tomto nádherném městě astronomie a perníku, takže měl trochu trému. Naštěstí však vyrazil podle plánu. Toruň byla připravená a káva pro Lennyho PRÝ voněla okouzlujícím způsobem... Jenže pak kurýr v Toruni ohlásil, že očekávaný cestovatel chybí... Telefony se rozdrnčely a hned se začalo pátrat v milovaném Rybniku. Zjistilo se jen to, že odjel. Kde všude se v Toruni hledalo, necháváme na vaší fantazii. Všechno marné. Pátrání trvalo už několik hodin, v sídle LL se za pláče a nářku chystaly podklady pro popis pohřešovaného, každý zvonící telefon probouzel naději a pak prohluboval zoufalství – a najednou jeden z nich byl ten šťastný. Nebudete tomu věřit, ale Lenny nějakým zázrakem z Rybniku odjel... zpátky do Krapkowic! Beata Galeczka našla nejhledanější ovečku na světě na pokraji pláče. Jak se to stalo? Nevíme, jestli se to někdy vysvětlí, víme jen, že když Lennyho v Krapkowicích našli, mával starou jízdenkou.

Nedá se popsat, jak moc se všichni zaradovali, ale radost brzy vystřídalo zděšení – Lenny už neměl šanci dostat se do Toruně ani do Olštýna, kam měl namířeno dál. Doufáme, že se mu tato místa jednou podaří navštívit. Toruňské perníky zatím musí počkat, stejně jako projížďka lodí po okolí Olštýna s Majkou Mazur, na kterou se Lenny chystal (Majka vede Chusty Olsztyn a měla hostit další setkání).

Trochu smutný, ale s mrazením v zádech před dalším setkáním vyrazil Lenny do Pomořan. Gdaňsk ho radostně přivítal s Wszechnicou Noszącego Rodzica (Akademie nosících rodičů) a Martou Alabrudzińskou v čele. Bylo to úžasné setkání: vzpomínky na loňský rok a radost ze setkání s komunitou akademie, která stále roste. V jejich sídle, Habitatu, je cítit domácí atmosféra a setkání a workshopy, kterých se Lenny mohl zúčastnit, mu přinesly spoustu radosti.

Bylo to tak rodinné, že se těžko vyráželo dál, tentokrát opět do neznáma. Na Lennyho čekal Štětín. Chudák se v pohostinném Gdaňsku tak zdržel, že málem zmeškal vlak. Naštěstí ho přátelé nenechali ztratit.

Ve Štětíně byla hostitelkou Ada Stefańska ze spolku Pomorze Zachodnie w Chuście (Západní Pomořansko v šátku). Krásná neděle umožnila Lennymu zúčastnit se pikniku s rodiči a užít si sluníčko a setkání.

Po napínavém víkendu byl čas vrátit se aspoň na chvíli domů. Lenny měl vyrazit na zpáteční cestu v pondělí z milého knihkupectví s jistým kurýrem. Netrpělivě čekal na vyzvednutí už od poledne (všude dobře, doma nejlépe). Kurýr se však z nějakého důvodu neukázal. Když dorazil další den, byl Lenny trochu uražený, protože se musel vzdát návštěvy domova, ale statečný jako vždy se rozhodl dorazit na setkání domluvené v Tomaszowě Mazowieckém. Ve středu ráno na něj čekal spolek Absolutna Bliskość (Absolutní blízkost) v Tomaszowě Mazowieckém v čele s Agatou Nagórniewicz. Podstatné je, že Lenny byl po více než dni čekání na prahu knihkupectví a vyhlížení kurýra tak unavený, že poté, co opožděnému pánovi oznámil, kam jede, usnul jako zabitý. Jaké bylo Agatino překvapení, když jí kurýr, který se v Tomaszowě objevil, místo vytouženého Lennyho předal... obálku! Okamžitě jsme svolali telekonferenci a málem jsme volali policii – všichni jsme byli přesvědčení, že jde o žádost o výkupné, protože kdo by uvěřil, že se Lenny ztratil podruhé během jednoho týdne, a to jakého týdne! Pravda byla bohužel bolestná: opožděný kurýr ho poslal do Katovic. Lenny by samozřejmě proti cestě do Katovic nic neměl, ale ne ve chvíli, kdy na něj čekají děti, rodiče, prarodiče, dort a pan starosta.

Hořkou pilulku jsme spolkli – Lenny zase nestihne včas dvě místa: Tomaszów a Piotrków Trybunalski. V Piotrkowě měl setkání v rámci Týdne blízkosti pořádat Klub Piotrkowskich Mam (Klub piotrkowských maminek) s Martou Bińczyk a Katarzynou Czajkou. Obě setkání se musela konat bez Lennyho. Tentokrát už Lenny nebyl jen zklamaný, ale pořádně rozzlobený, abychom neřekli vzteklý.

Cítíte se při čtení unavení? Docela dost nepříjemných dobrodružství, že? Bohužel to není konec. Lennyho čekalo ještě poslední setkání v Zelené Hoře, ale cesta se ukázala stejně hrbolatá. Nechceme věřit na smůlu, takže prostě dopovíme, jak týden skončil, a vy sami rozhodnete, jestli to byla smůla, nebo ne. Z Katovic se Lenny vrátil, ale tak pozdě, že ho už žádný kurýr nestihl odvézt dál. V pátek ráno začal nerovný boj o to, aby ho stihli doručit na sobotu. Jeden dopravce zakázku přijal a slíbil, že si Lennyho bude možné vyzvednout v sobotu ráno ve vhodnou dobu. To, co bylo v pátek radostí, se v sobotu nečekaně změnilo v noční můru: výdejní místo bylo zavřené na čtyři západy a nikoho nebylo možné zastihnout. Děkujeme Sylwii Misiak (Nowoczesne Rodzicielstwo, Centrum Bliskości, spolek Przestrzeń 4a) za vytrvalost a odhodlání. Díky ní se ještě ten den podařilo zjistit, kde Lenny je, a jedno bylo jisté: není to Zelená Hora. Na Lennyho čekala televize, rodiče i organizátoři, a on – bez vlastního i našeho přičinění – přistál v... Katovicích. Další oslava proběhla bez Lennyho. Nakonec Sylwia zorganizovala setkání s Lennym v pondělí. Jsme si jisti, že Lenny jí nikdy dostatečně nepoděkuje za to, že po tak dlouhém bloudění a osamění mohl znovu objímat a těšit se z přítomnosti rodičů a dětí.