Krátký příběh o nošení starších dětí...
Mami, vezmeš mě?
Pár slov o nošení starších dětí...
Mám krásnou vzpomínku na rodinnou dovolenou na horách, kdy jsme sestupovali Jaworzynskou dolinou do Kuźnic ze sedla mezi Kopami. Bylo horko, šla šestá hodina naší túry, když moje necelá tříletá dcera konečně řekla: Jsem unavená! Vytáhla jsem z batohu nosítko, posadila si ji na záda a šli jsme dál. Bramboráky v turistické chatě nám ten den chutnaly skvěle!
Jako dula, průvodkyně rodičovstvím a poradkyně nošení v jednom se poměrně často setkávám s přesvědčením čerstvých rodičů, že jakmile dítě začne chodit, tak... prostě bude chodit. Jen tak, samo a pořád! Jaké překvapení se jim zračí ve tvářích, když jim ukážu, že nejen budou své dítě nosit ještě mnohem déle, ale že je to úplně normální. Sama si vzpomínám na prázdninové výlety, podzimní procházky lesem a aktivity pro starší dceru s mladší v nosítku. A to nejen proto, že dvou- nebo tříleté dítě už bylo unavené, ale i proto, že až do tří let si mezi 12. a 14. hodinou ráda dala kratší či delší šlofíka. Dokážete si představit, že byste seděli doma jen proto, že dítě spí? Dokážete si představit, že běháte po lesních cestách nebo po pláži s kočárkem? No právě... já taky ne...
Na nošení záleží. Je to projev blízkosti, lásky a citlivosti k potřebám dítěte. A nevyprší náhle, nezastará ve chvíli, kdy batole začne samo chodit a běhat. I když jedno-, dvou- nebo čtyřleté dítě silně dává najevo svou vývojovou potřebu být aktivní a dělat věci samo, pořád je to dítě s omezenými silami, které se může v jediné vteřině velmi unavit nebo prostě najednou zatoužit po blízkosti blízkého dospělého. Bez podvádění a bez pokusů „vodit rodiče za nos“. A přestože se nás svět občas snaží přesvědčit, že bychom neměli moc nosit, „protože si zvykne“, je dobré si v takových chvílích připomenout, že blízkost je důležitá, ať je člověku měsíc, nebo sedmdesát let.
Řeknete mi, že tříleté dítě už není žádné peříčko a není tak snadné ho nosit, kdykoli si o to řekne? Samozřejmě, že není! Ale je to dost dobrý důvod nevzít ho do náruče, netančit s ním, neobjevovat s ním svět? Právě v takových případech jsou ergonomická nosítka velkou pomocí! Měkká, se širokým panelem, nejlépe nastavitelná, protože díky tomu je můžete dokonale přizpůsobit sobě i dítěti. V nosítku se váha batolete rovnoměrně rozloží na ramena, záda a břicho rodiče – a i když ji cítíte, je rozhodně lehčí. Je ten rozdíl tak velký? Moje další prázdninová vzpomínka je den u jezera, kdy se moje dvouletá dcera najednou začala klížit, a tak jsem se rozhodla jít s ní do chatky a uložit ji ke spánku ve stínu. Nosítko jsem s sebou neměla, protože – haha! – nebyl přece čas jejího spaní! Bohužel se ukázalo, že už nedokáže jít sama, tak jsem ji vzala do náruče... Ach jo, než jsme došly, rozhodně jsem pochopila, jak pohodlné je nosit ji v nosítku. Vzpomínáte si, jaké je nosit batole na boku? Je to dlouhodobě pohodlné? No právě.
Nosítka LennyPreschool najdete ZDE :)
Jako průvodkyně rodičovstvím dbám na to, co je nám přirozené, i jako živočišnému druhu – blízkost, nošení, společné spaní, reagování na potřeby, budování bezpečné vazby. Jako poradkyně nošení kladu velký důraz na to, aby se děti nosily bezpečně, pro dítě i pro rodiče. Jako máma dvou dcer se těším z bezpečných, pohodlných a vývoj podporujících ergonomických nosítek, která můžu používat nejen tehdy, když dítě ještě samo nechodí, ale v každé situaci, která to vyžaduje. Ať už jako máma roční holčičky unavené po jeslích, aktivní tříleté dcery, která nadšeně chodí po horách se zbytkem rodiny, nebo pětileté dcery, když pospíchám vyzvednout starší dítě ze školy a už mám zpoždění...
Nošení je skvělé a má úžasnou sílu blízkosti. Pokud si můžu pomoct pohodlnou a bezpečnou výbavou, ráda ji využiju. Protože nosit chci. Tak dlouho, dokud to moje děti potřebují.
Autorka: Zuzanna Kołacz-Kordzińska